Byl krásný den, sluníčko mě doprovázelo na cestách skrz město, v uších jsem měla sluchátka a plouživé tóny mých oblíbených interpretů mi hrály do uší... Přiznávám se - nevnímala jsem je, a to jak melodii, hlas, tak ani slova… Nevnímala jsem ani svět kolem sebe, v tu chvíli jsem si připadala jako v kómatu…
Procházela jsem kolem nespočetně mnoho lidí, tak jak to v ulicích Kolonády běžně bývá… Kráčím si ve svém tempu, pohled do země střídám s pohledy na lidi, hledím jim do tváří a najednou on – muž, který se na mě podíval a věnoval mi svůj úsměv. Byl to velmi pozitivní, i přestože krátký okamžik dnešního dne, ale díky těmto sekundám jsem si uvědomila a na vlastní kůži poznala, jak je úsměv opravdu vzácný.. Úsměv vyléčí nejen smutnou duši, ale promění i neutrální náladu v něco mnohem víc… Úsměv je zkrátka dar…
Kolikrát jsem šla, úsměv měla na líčkách a usmála se na cizí lidi kolem mě. Vzpomínám si, že nejednou mi starší muž úsměv opětoval. Mě to v danou chvíli úsměv dvojnásob rozzářilo a srdce potěšilo, že jsem dokázala vykouzlit úsměv naprosto cizímu člověku…
Pokládám si otázku, jaké by to na světě bylo, kdyby se lidi na sebe neustále usmívali a rozdávali si tak pozitivní energii. Věřím, že by se žilo mnohem lépe - přirovnala bych to... ke vzduchu, ve kterém netvoří ani jedinné procento smog... zkrátka by se všem dýchalo lépe :-) ...
"Smích existuje v nedokonalém světě a působí, že máme radost z toho, že je nedokonalý.."
