L-í-t-á-n-í na laně :))

Jsem člověk, který rád vyzkouší vše a tohle bylo báječnééé :)) ...

Underwater world :)

Netušila jsem, že pod vodou může být tolik zábavy :) .. Vytváření bublinek bez bublifuku, smích kouzelnější jak na souši.. Pro mě nekonečná legrace a konkrétně tyto chvíle jsou pro mě jedinečným zážitkem :) ..

Dear diary...

Listen to me and advise me, please… I need help, I need to know the answers to my questions, I need it… I don´t know what I have to do :( …

V domě máme několik místností a já zalezla do šatníku… Proč? - Ticho, zima, teplý čaj, tma, sluchátka na uších, hudba, přemýšlení, deprese, smutek, zlost, slzy, smíšené pocity, nechuť k jídlu, naprostý zmatek, … a vyťukávání mých myšlenek do kyber světa…

Ztrácím hlavu nad otázkou >>Láska vs. přátelství<< … Tuto otázku si pokládám již několikátým rokem, doposud na ni neznám odpověď… Záleží na úhlu pohledu… Pokud se bude jednat o přátelství mezi mnou a člověkem stejného pohlaví, je pro mě přátelství na stejné, ne-li na vyšší úrovni než láska. Láska je jako most, jednoho dne se zbortí, zatímco přátelství s kapkou optimismu je most, jehož stavba může být i nezničitelná, a to přes všechny okolnostní podmínky. Musí se jednat o pravé a věrné přátelství. Věrné v tom smyslu, že neexistují pomluvy a lži, ale upřímnost, na kterém je každý vážný vztah založen. Hádky jsou samozřejmostí, které doprovází jak lásku, tak i přátelské a rodinné vztahy… Ve výjimečných případech se lidé nehádají a nikdy nepohádali, žijí bez jakéhokoliv konfliktu. Takové vztahy jsou pro mě drahocenné. S jedním (ne)konkrétním človíčkem se znám x let, v životě jsme se nepohádali, prohodili jsme spolu statisíce, milióny, zkrátka nespočetně mnoho slov, zažili jsme toho spolu relativně dost a jsem za náš vztah vděčná všemu, co nám dvěma zkřížilo naše cesty… Ale i přesto netvrdím, že přátelství, ve kterém se s druhou osobou hádám, pro mě není cennost. Jedno takové přátelství, jehož součástí jsou hádky, je pro mě dar v hodnotě mnohem větší než hromada diamantů, milión zlatých cihel, vlastnictví celého světa… Tak jako je každé africké dítě rádo za každý kus suchého chleba, tak já jsem ráda za každá její slova… Děkuju <3 …

Co ale otázka: Dokáže se přátelství přeměnit v lásku či naopak? Trápí mě skutečnost, že se v přátelství jeden zamiluje, chce víc, ale ten druhý mu to nemůže nabídnout… Nemůže, protože ho nechce zklamat, nechce ho ztratit, nechce do vztahu, protože si není jistý tím, co chce sám... Jak dál, když takového člověka považujete za přítele, bez kterého se v životě neobejdete? Můžete takového člověka opustit, když vám není lhostejný? Zvládli byste vy jeho opuštění? Neopustíte-li ho, bráníte mu v štěstí, protože po vašem boku se nedokáže zamilovat do jiné osoby, je oslepen pouze a jen vámi a vy, i přestože byste chtěli, aby navázal i jiné kontakty, seznamoval se, postupem času se od vás odmilovával, tak problém je v tom, že on nechce. O to horší to je, stěží se od vás, jako od jeho vysněné/ho, odpoutá… Zároveň bráníte v štěstí i sami sobě… Proč? Protože i kdyby přišla příležitost ke vztahu, který by vás lákal, odmítnete ho, abyste ještě víc netrápili dotyčného, kterého považujete za svého přítele a nemůžete bez něj žít, protože víte, že jakmile se zamilujete, půjdete do vztahu, tak ten dotyčný přítel opačného pohlaví už nebude na prvním místě.. Budete ho pomalu a jistě ztrácet, a nebo ho ztratíte tak rychle, že to nedokážete ani postřehnout, a to nemluvím o vstřebání takové ztráty… Nejednou se mi stalo, že se do mě ať už kamarád nebo lepší přítel zamiloval. V tu chvíli znejistím, ztratím slova a vznikají obavy… Půjdete-li do takového vztahu, ztratíte přátelství. Nepůjdete-li do takového vztahu, můžete o to přátelství přijít, protože se s tím druhá strana nedokáže smířit… Nebo budete stát na stejném místě, budete se snažit být stále na stejné pozici (jako přítel), ale jak se chovat? Většina lidí říká, že jsem příliš milá, hodná… pak se snadno zamilují… a když se snažím být normální, jsem za krutou… Přála bych si vědět, jak se mám chovat, abych věčně někoho netrápila…. Jsem v situaci, kdy netuším, co dělat a jak se rozhodnout :( .. Jsou dvě možnosti: 1) Opustit tohoto přítele, sundat mu nevinné vodítko, které jste mu nasadila a pustit ho, aby šel nejlépe opačným směrem než vy, aby na vás měl klidně i bezdůvodnou zlost, ale hlavně aby šel za svým štěstím, za láskou, která mu bude opětována, za poznáním, o kterém nemá sebemenší ponětí... Trápila bych se já, to jest pravda, chyběl by mi, ale měla bych čisté svědomí, že mu v ničem nebráním.... nebo 2) Zůstat přáteli, vídat se pravidelně jako doposud, prožívat pěkné chvíle, nabírat společné vzpomínky.... ale pocit, že žije v doufání, aby z našeho vztahu bylo jednou něco víc, než je, mě ubíjí.... Přemýšlím nad závěrem, nad závěrem tohoto vztahu.... Ať už to bude pokračovat jakkoliv, obávám se, že jednoho dne se tento vztah tak i tak zhroutí :( ... Ztrácím optimismu, stavím se k realistům a tvář mám jak z kamene.... Osude, přenechávám rozhodnutí na Tobě....