Přibližně 8 let aktivního hraní tenisu mě dovedlo k úvaze, že sny jsou jako tenisový míček, přičemž každý ten, který spadne na mou polovinu kurtu, stojí za to, abych ten krásně žlutě zbarvený míček doběhla a odehrála ho, ať už do kurtu protihráče či do „outu“. Zkrátka a jednoduše – opravdu každý stojí za to ho doběhnout a zjistit, jestli je sen splnitelný či nikoliv. Zahodíme-li snahu doběhnout míček, nebyl náš sen tak silný a přání si ho vyplnit tak intezivní. Pro splnění snu musíme udělat maximum a neříkejme si – nemám na to! Nepodaří-li se nám to jednou, nezahazujme tu šanci jít k našemu snu blíže, stačí trénovat a jednoho dne cíle dosáhneme :) ...
2 komentáře:
ale zase nemám smysl utíkat pořád jen za jedním snem celý život.. je lepší mít více snů a hrát více her najednou ... tím pádem budeme pořád motivování a demotivováni zároveň a nebudeme mít pocit, že třeba jen vyhráváme a prohráváme :)
Samo sebou že je lepší mít vícero snů, tím je větší pravděpodobnost, že se nám jich víc splní (pokud nejsme příliš složití) :) .. Ale mít sen na celý život - v tom nevidím problém, jen ho nemít jako jedinný a poslední, což snad ani nelze, ne? :-P ..
Mě osobně vždy motivovala spíše "prohra" než výhra... Asi jsem jen divná :))
Okomentovat