Život je dlouhá cesta a my bychom měli přemýšlet nad tím, co děláme, jak se chováme, co chceme.. Každý den se setkáváme se spousty lidí.. Někteří se stávají našimi kamarády, přáteli, milenci, nepřáteli a bůh ví co dál... Ovšem při navazování přátelství bychom měli pečlivě zvážit, abychom se postupem času nezamilovali do svého přítele, ne-li nejlepšího přítele.. jelikož nemusí vše dopadnout zrovna dle vašich představ a když vše skončí jinak, než se ve vaši mysli odehrávalo, tak vás to zklame a moc to bolí... Mluvím ze zkušeností.. Když jsem to zažila, měla jsem pocit, že pro mě život ztratil smysl... Nechcete milovat, ale milujete.. Nechcete toho druhého vídat, ale i přesto ho vídáte.. Chcete zapomenout, ale i maličkost vám připomene každý okamžik...
Pouhý polibek dokáže zničit vše, čemu jste věřili :'(.. (31. 12. 2007)
Co pro vás znamená polibek?
..pro mě je to něco úžasného, ale zároveň konec něčeho, na čem mi moc záleželo....
Uvažuji nad sebou.. (19. 2. 2008)
„Jaká jsem???“ Toť otázka, na kterou může každý z vás odpovědět jinak... Jsem normální holka, která si na nic nehraje. Nejsem bezchybná hvězda, mám své nedostatky. Snažím se být na své okolí příjemná. Rozveselovat lidi kolem sebe a nedělat potíže. Ale ne vše, o co se snažíme, se nám vždy daří.. Ve škole a mezi přáteli jsem obvykle veselá (vlastně takto mě zná mnoho lidí), to však neznamená, že se cítím perfektně a že patřím mezi skupinku takzvaných šťastlivců. Není to ovšem přetvářka, i když podle popisu se to může někomu jako přetvářka zdát.. A to mě mrzí, že mě někdo v tomhle směru pochopit nedokáže :'(.. Jsou dny, kdy na usmívání nemám jak pomyšlení, tak ani sílu a už vůbec ne náladu, a proto se v těchto okamžicích tak nějak straním, aby to na mě nebylo příliš znát...
Každý člověk je tak trochu něčím, čím být nechce. Je to na jednu stranu dobře a na druhou bohužel špatně. Když máte sílu, snažíte se změnit. Proč to vlastně děláme? Kvůli rodině, lásce či dokonce přátelům? Vždy jsem stála za tím názorem, že pravý přítel je ten, který stojí vždy při mě, má mě rád, i přestože mám své nedostatky. Vždyť každý má svou zápornou stránku, poněvadž nikdo není bezchybný a jestli si to někdo o sobě myslí, docela si hnusně věří. I když si stojím za tím, aby přátelé brali své přátelé takové, jací jsou, tak i přesto jsem několikrát udělala krok vpřed a pokusila poměnit mou „špatnou“ stránku. Můžete se chovat různě a vám to přijde normální, ale ostatním to tak připadat nemusí. Zda-li je to „nenormální“, tak od toho jsou přátelé, aby vás na to upozornili. Pokud ovšem sílu na změnu nemáte, můžete upadat i do depresí, ale jestli to byli opravdoví přátelé, neopustí vás. Budou se vás snažit pochopit a přizpůsobit se.
Spousty lidí chce být něčím, čím se nikdy nemůže stát. Snaží se měnit, ale nejde jim to. Nejlepší a nejjednodušší je být sám sebou. Je to tak jednoduché, ale málokdo to dokáže...
Pesimistický výlev :'(.. (4. 3. 2008)
Zkráceně: ..bezedný smutek, beznaděj a vnitřní sevřenost..
,,Svět, lidé....téměř vše se mění a vše je ztracené.“ – každým dnem si v duchu čím dál tím častěji opakuji…Od "nedávné doby" je najednou vše špatně, nic se nedaří, nic se nevede, nic nemá smysl.. Minulost je nenávratně vyryta do knihy osudu a vypadá to tak, že nelze přepsat bohužel už ani jedno písmeno :(… Tisíckrát si můžu přát všechno vrátit, ale nezměním tím vůbec nic ... Opouští mě víra a všechny naděje se neslyšně rozplývají jako pára nad šálkem horkého čaje. Naděje již není žádná a falešné představy jen nehorázně bolí :(... Nechci věřit tomu, že je přítomnost tak skutečná, nechci hrát tuhle nelítostnou hru. Tolik si přeji dostat jen ještě jednu šanci, ale vím, že to není možné. Moje myšlenky pronásleduje beznaděj, týrá mě svou všudypřítomností. Nemohu jí utéct, nemohu se před ní schovat, nikdy ji nemohu porazit. Svět se se mnou točí a já balancuji v příšerné závrati nad propastí zoufalství. Jsem na konci cesty a nemůžu dál.... :(...
Otázečka (4. 3. 2008)
Už jste se někdy zamysleli nad otázkou, co pro vás znamenají vaši přátelé? Jestli ne, tak se zamyslete a zkuste si odpovědět.
Říká se, že nastává ticho, když odejde přítel… a je to pravda... Jak málo si ceníme toho, že nás obklopují lidé, bez kterých si svět snad neumíme ani představit. ...
Proč existuje ubližování? Někdy si ani neuvědomují (neuvědomujeme), čím vším můžou ranit a samozřejmě i my je... Snažme se uvědomovat si věci, které vytváříme… činy, jimiž jednáme… slova, která vypouštíme z úst... Vždyť přátelé jsou právě TI úžasní lidé, kteří jsou u nás, když je nám nejhůř, kteří nás dokážou povzbudit, kteří přicházejí, když ostatní odcházejí…
Z mého archivu (5. 3. 2008)
Jednoho dne mi byly od jednoho báječného človíčka napsány přesně tyto slova:
"Přátelství…. To je to nejdůležitější v našem životě, je důležitější než láska, páč moc lidí není schopno svěřit se všemu svému idolu, své lásce, proto jsou -> lidé vymysleli přátele …
Přátelství je mezi námi, bavili jsme se o tom, já Ti za něj děkoval, zjistil jsem, že je jako mladá růže, která je velmi citlivá, potřebuje být chráněna, opečovávaná a i malý zapomnění zalít růži, může ohrozit její poupě…
Děkuji Ti za to.. děkuji moc…"
Převelice si toho vážím, protože vím, že ty chvíle jsou nenahraditelné a staly se již minulostí, na kterou mohu pouze vzpomínat.. :'(..
Uvažuji nad sebou.. (19. 2. 2008)
„Jaká jsem???“ Toť otázka, na kterou může každý z vás odpovědět jinak... Jsem normální holka, která si na nic nehraje. Nejsem bezchybná hvězda, mám své nedostatky. Snažím se být na své okolí příjemná. Rozveselovat lidi kolem sebe a nedělat potíže. Ale ne vše, o co se snažíme, se nám vždy daří.. Ve škole a mezi přáteli jsem obvykle veselá (vlastně takto mě zná mnoho lidí), to však neznamená, že se cítím perfektně a že patřím mezi skupinku takzvaných šťastlivců. Není to ovšem přetvářka, i když podle popisu se to může někomu jako přetvářka zdát.. A to mě mrzí, že mě někdo v tomhle směru pochopit nedokáže :'(.. Jsou dny, kdy na usmívání nemám jak pomyšlení, tak ani sílu a už vůbec ne náladu, a proto se v těchto okamžicích tak nějak straním, aby to na mě nebylo příliš znát...
Každý člověk je tak trochu něčím, čím být nechce. Je to na jednu stranu dobře a na druhou bohužel špatně. Když máte sílu, snažíte se změnit. Proč to vlastně děláme? Kvůli rodině, lásce či dokonce přátelům? Vždy jsem stála za tím názorem, že pravý přítel je ten, který stojí vždy při mě, má mě rád, i přestože mám své nedostatky. Vždyť každý má svou zápornou stránku, poněvadž nikdo není bezchybný a jestli si to někdo o sobě myslí, docela si hnusně věří. I když si stojím za tím, aby přátelé brali své přátelé takové, jací jsou, tak i přesto jsem několikrát udělala krok vpřed a pokusila poměnit mou „špatnou“ stránku. Můžete se chovat různě a vám to přijde normální, ale ostatním to tak připadat nemusí. Zda-li je to „nenormální“, tak od toho jsou přátelé, aby vás na to upozornili. Pokud ovšem sílu na změnu nemáte, můžete upadat i do depresí, ale jestli to byli opravdoví přátelé, neopustí vás. Budou se vás snažit pochopit a přizpůsobit se.
Spousty lidí chce být něčím, čím se nikdy nemůže stát. Snaží se měnit, ale nejde jim to. Nejlepší a nejjednodušší je být sám sebou. Je to tak jednoduché, ale málokdo to dokáže...
Pesimistický výlev :'(.. (4. 3. 2008)
Zkráceně: ..bezedný smutek, beznaděj a vnitřní sevřenost..
,,Svět, lidé....téměř vše se mění a vše je ztracené.“ – každým dnem si v duchu čím dál tím častěji opakuji…Od "nedávné doby" je najednou vše špatně, nic se nedaří, nic se nevede, nic nemá smysl.. Minulost je nenávratně vyryta do knihy osudu a vypadá to tak, že nelze přepsat bohužel už ani jedno písmeno :(… Tisíckrát si můžu přát všechno vrátit, ale nezměním tím vůbec nic ... Opouští mě víra a všechny naděje se neslyšně rozplývají jako pára nad šálkem horkého čaje. Naděje již není žádná a falešné představy jen nehorázně bolí :(... Nechci věřit tomu, že je přítomnost tak skutečná, nechci hrát tuhle nelítostnou hru. Tolik si přeji dostat jen ještě jednu šanci, ale vím, že to není možné. Moje myšlenky pronásleduje beznaděj, týrá mě svou všudypřítomností. Nemohu jí utéct, nemohu se před ní schovat, nikdy ji nemohu porazit. Svět se se mnou točí a já balancuji v příšerné závrati nad propastí zoufalství. Jsem na konci cesty a nemůžu dál.... :(...
Otázečka (4. 3. 2008)
Už jste se někdy zamysleli nad otázkou, co pro vás znamenají vaši přátelé? Jestli ne, tak se zamyslete a zkuste si odpovědět.
Říká se, že nastává ticho, když odejde přítel… a je to pravda... Jak málo si ceníme toho, že nás obklopují lidé, bez kterých si svět snad neumíme ani představit. ...
Proč existuje ubližování? Někdy si ani neuvědomují (neuvědomujeme), čím vším můžou ranit a samozřejmě i my je... Snažme se uvědomovat si věci, které vytváříme… činy, jimiž jednáme… slova, která vypouštíme z úst... Vždyť přátelé jsou právě TI úžasní lidé, kteří jsou u nás, když je nám nejhůř, kteří nás dokážou povzbudit, kteří přicházejí, když ostatní odcházejí…
Z mého archivu (5. 3. 2008)
Jednoho dne mi byly od jednoho báječného človíčka napsány přesně tyto slova:
"Přátelství…. To je to nejdůležitější v našem životě, je důležitější než láska, páč moc lidí není schopno svěřit se všemu svému idolu, své lásce, proto jsou -> lidé vymysleli přátele …
Přátelství je mezi námi, bavili jsme se o tom, já Ti za něj děkoval, zjistil jsem, že je jako mladá růže, která je velmi citlivá, potřebuje být chráněna, opečovávaná a i malý zapomnění zalít růži, může ohrozit její poupě…
Děkuji Ti za to.. děkuji moc…"
Převelice si toho vážím, protože vím, že ty chvíle jsou nenahraditelné a staly se již minulostí, na kterou mohu pouze vzpomínat.. :'(..
Žádné komentáře:
Okomentovat