Kouzelné Vánoce a šťastný nový rok 2014

Drahá rodino, drazí přátelé, kamarádi. Zkrátka všichni, kteří jste se zapsali do mého srdce, ale také vy, kteří čtete tyto řádky pouhou náhodou nebo neúmyslným kliknutím na tento odkaz.

Chtěla bych vám všem touto, ač neosobní cestou, celým svým srdcem popřát veselé Vánoce, které každoročně mají své kouzlo. Prožívejte vánoční svátky radostně, plné klidu - tedy bez hádek, plné pohodové nálady a se spoustou úsměvů (ovšem jen těch upřímných, jiné netěší..). Přeji Vám, ať jsou vaši nejbližší po vašich bocích, i když ne vždy je to možné... a tak na ně alespoň vzpomínejme, vzpomínejme jen v tom dobrém.

Do nově přicházejícího roku 2014 vám všem přeji v prvé řadě ten nejkrásnější vstup po boku svých nejbližších. Se všemi přípitky, polibky a nejen novoročních přání, ale i leckdy vtipných předsevzetí. Ať vás všechny během roku doprovází spousta lásky, štěstíčka, nezapomenutelných a usměvavých chvil, úspěchů a především zdravíčka, o kterém není nutno psát, jak je důležité a vzácné.

Vneste lidem kolem vás do života úsměv, a to nejen o Vánocích. Potěšte, překvapujte, pomáhejte, když cítíte, že je to zapotřebí, když víte, že něco takového skutečně potřebují. Nedělejte to až tehdy, když to od vás vyžadují.

V neposlední řadě si vzpomeňme na ty, kteří nás opustili, protože ač je nevidíme, jsou tu pořád s námi... navždy nesmazatelně a hluboko v našich srdcích...

ŠŤASTNÉ A VESELÉ..... :-)

Každý píšeme svou knihu...

Tak NĚJAK přišel NĚJAKÝ podnět a přemýšlím o ne zrovna NĚJAKÉ knize. Zcela a jen čistě o té ŽIVOTní. Ne třeba psát, co slovo „kniha“ v obecném smyslu znamená. Avšak pro některé barbary – jedná se o svazek listů, ať už sešitý či slepený. O tomto druhu knihy psát však nehodlám. Ta má míněná jest tak nějak imaginární, stvořená osudem… Takovou knihu jsme každý z nás otevřeli jen díky svému andělu. Ten můj andílek mi daroval jméno po sobě. Jméno pocházející z hebrejštiny a takové…ne zrovna početné. Jméno, které bych si sama nezvolila, ale přec jen takové, kterého si vážím, protože právě ONA je tou nositelkou toho jména. Tím začala první kapitola mého života (nepočítaje devítiměsíční předkapitolu a dalšími podkapitoly první kapitoly)…

Kéž bych si pamatovala, jak chutnalo mateřské mléko. A ten spokojený pocit nasycení sřídající se se spánkem. První pohled na svět. První projevení vokalizace a v domnění, jak říkám „Miluji Tě, maminko“ žvaltám „tatlamatlahihihehe“.  První převalování, zvedání hlavičky, lezení, první krůčky, slova…

Školka, do které se mi nechtělo… Nechtělo, protože jak v mých vzpomínkách zůstalo, tak jsme do ní s bráškou přicházeli první a odcházeli poslední…

Základní škola, ve které už jsem si uvědomila, že malířka ze mě nebude, byť jsem z výtvarné výchovy dostávala jedničky. Ani zpěvačka, neboť z hudební výchovy to byly už dvojky. Tehdá, tehdá jsem chtěla být hvězdou bílého sportu…  Sportu, ve kterém se rozvíjí vůle, cílevědomost, taktické myšlení, schopnost dlouhého soustředění, spoléhání na svou fyzickou připravenost a doufání v to, že soupeřova zdatnost bude menší, rychlý odhad situace a hlavně bezesporu vnitřní klid. Třískáním raketou o zem se nikdy nic nevyřešilo, opravdu ne. Snaha byla.. Dnes jsem měla být konkurentkou Kvitové, ale cestou osudu, udělala jsem si os(t)udu. Po osmi letech hraní přišlo zjištění, že všechny ty tréninky a zápasy byly pro pobavení.  Ach to podání… Žádný úspěch směrem ke hvězdám. Leda tak ve fotbale, který v zimě střídal tenisové tréninky. I přesto bych si ty léta hraní zopakovala. Trenér a všechna pískata byli jako má rodina. Děkuji za to, že jsem mládí netrávila u počítačových her jako dnešní mládež. Že namísto všem těm dnešním vynálezům v podobě iPhonů, iPadů, tabletů, netbooků a notebooků jsem trávila čas s přáteli před barákem, s míčem u nohou, na hlavě nebo v rukou, na bruslích, na kole, na koloběžce, se švihadlem nebo křídou v ruce…

Na střední škole vyvrcholil můj obdiv v jízdě na kole. Bylo to fajnové, ale divím se, že k takovému vášnivému počátku vůbec došlo. Po první projížďce na opravdovém horském kole, kdy jsem místo pravou brzdou tehdá před lety při vyjíždění z lesa stáhla levou, přední kolo dostalo povel k zastavení a já přeletěla přes řídítka. První vzrůšo. Sluníčko/déšť. Listy/sníh. Roviny/kopce.  Pády, odřeniny, krev, píchlé kolo, osma na kole, kilometry táhnutí kola pěšky, ztracený tachometr při pádu, atd… Nebránilo mi nic a nic mě také neodradilo. Bavilo mě to, dobíjelo energií a skvělým pocitem. Ten pocit, když na kolo nasednu, je tu stále. Jsou to chvíle, které mě zkrátka naplňují.

Vysoká škola mi do života nepřinesla zrovna sportovní nádech. Namísto toho cesta tímto směrem byla jiným poznáním. Vydala jsem se vstříc poznání teorie práva. Nikoliv však teorie jako takové, ale praxi samotné… Zkušenosti zde mě obalily tak trochu negativním myšlením. Negativním proto, že nemůžeme mít vše, cokoliv chceme. A nemůžeme rozumět ani všemu, co nás baví, i když právě tomu bychom rozumět chtěli a měli.

School of english aneb čas najít si konečně tu správnou cestu, kterou bych chtěla dál jít… Čas ubíhá nežádanou rychlostí, což mě nutí neustále přemýšlet a snaha budovat ne zrovna nějakou budoucnost…

Za šest a půl let mi bude TřiCet. Budu ženou v nejlepších letech. Zůstala jsem u přemýšlení, co se mnou bude, a tak jsem si sestavila cíle:

1) Budu mít zdravé rodiče, o které budu pečovat a zařídím jim takové zázemí, ve kterém se budou cítit šťastně a spokojeně. Zázemí v podobě útulného baráčku nebo chaloupky s ohromnou zahradou, kde budou chovat zvířata dle jejich libosti. A nedovolí-li mi to všechna snaha a možnosti, budu se snažit jakkoliv podílet se na jejich radosti.

2) Budu dobrou přítelkyní pro své blízké. Budu-li cítit, že potřebují pomoc, pomohu. Požádají-li mě o pomoc, bez váhání pomohu.

3) Budu inspirativní osobou nejen pro své okolí, ale jednou i pro své děti.

4) Budu mít rozepsanou knihu o štěstí v životě a o tom, jak vybudovat svou kariéru.

5) Budu si vydělávat množství peněz, abych nikdy nemusela přemýšlet nad hodnotou věcí, ale vždy nad hodnotou hodnoty samotné.

6) Svůj volný čas budu trávit s bližními svými, budu cestovat, poznávat, běhat a chodit po horách.

7) Budu žít na okraji většího města, v rozlehlém bytě 4+1, přičemž kuchyň bude obrovská a propojená s obývákem. Velké prostory mi rozhodně nebudou dodávat pocit stísnění.
8) Mé sny a přání se jednoho dne probudí ve všední den.

My dream :)

Žijeme, abychom si plnili sny. Můj život dostal dnes nový smysl, když jsem se na první pohled zamilovala....

.... a "až budu velká", tak ho CHCI :-) 

Hééépppy brdzdéééj tůůůů jůůůů :-*

Pro poklad, který přesně před dvaadvaceti lety pídil, jak se dostat na svět a po několika hodinách se tu ukázal s cílem, aby mě svou dokonalostí očaroval takovým způsobem, že se mě nikdy nezbaví :-) ....

- SMS si přečteš a po čase budeš nucena ji pro nedostatek telefonní paměti smazat,

- E-mail, po kterém následně přijde nespočet nových, zahltí Tvou schránku natolik, že na něj brzo zapomeneš,

- ale tyto řádky – to je přesně to, co ovládám já, co mě přežije a zůstane tu na věky...nebo alespoň do té doby, kdy bude „žít“ virtuální svět. Třeba nastane den, kdy si tu všichni budeme číst jen myšlenky a kyber svět spolu se všemi sociálními sítěmi dopadnou jako před lety chválené telefonní linky, nahrazené součastnými mobilními... Ale teď k tomu, proč tu všechna ta slova vyťukávám :) ..

Říct jen, že jsi má nejlepší přítelkyně, by bylo podhodnocené prohlášení.

Jsi mé štěstí – když Tě nemám po svém boku, tak se bez Tebe neobejdu;

jsi mi bohatstvím, bez kterého se cítím chudá;

jsi sluncem, které mi dodává energii v deštivých dnech;

jsi mým deníčkem a útěchou v situacích, kdy Tě potřebuji..

Jsi kus mého já, protože jen TY mezi všemi v mém okolí poznáš, kdy mé srdce steskne. Jedině Ty víš těsně před tím, než se mi oči začnou zaplavovat slzami, že se mi chce plakat. Jsi to Ty, kdo mi neuvěří argumenty, že je to alergie…

Neznám jedno jediné slůvko, kterým bych dokázala charakterizovat to, čím pro mě jsi, a které by zároveň v sobě obsahovalo pocity, jak moc jsi pro mě důležitá. Vím, že jsem někdy sněhem v letním dni, co Tě nikoliv příjemně osvěží, ale přímo zamrazí, ale věz, že dál vedle Tebe kráčím, abych to vše špatné, co se kdy stalo, mohla napravit. Jsi pro mě živou dokonalostí, a proto Ti z celého srdce přes všechna přání, která mi kdy vyšla z úst, přeji k Tvým dnešním překrásným 22. narozeninám všéééchno nejlepší :-* ... Především zdravíčko, aby sloužilo jako švýcarské hodinky, o něž je pečováno a jejichž baterka je doživotní; přeji Ti štěstíčko, aby tu pro Tebe bylo kdykoliv, kdy ho budeš potřebovat; přeji Ti pevnou lásku celé rodiny, Tvých nejbližších i okolního světa, aby Tě všichni přijímali v takovém světle jako já – tedy v tom nejlepším a měli Tě nepopsatelně rádi. Přeji Ti spoustu úspěchů ve studiích, co nejméně nervíků před každou zkouškou, protože pamatuj – v životě je každý den zkouškou, tak se netrap těmi studijními, neboť Tvé obavy jsou naprosto zbytečné. Jsi šikulka, která se svou snahou vše zvládne takovým způsobem, jako to bylo doposud, tudíž bezvadně :) .. Přeji Ti, ať Ti každá drobnost přivede na Tvá líčka úsměv, protože s ním jsi ještě krásnější. Zkrátka....ať každičký den a jeho okamžik prožíváš s radostí, šťastná, spokojená a s chutí do života :-* …

Zbožňuji Tě! <3

P.S.: Pamatuj: To, co nezvládneš sama, zvládneme spolu :-) <3

Refrén mého srdce, MILUJU!

"Čekám až Tě potkám a Ty se budeš sladce smát,

budeš šťastná, nebudeš sama, bude to pro mě rána,

představíš mi přítele, pozdravím a půjdu dál

se vzpomínkou na lásku, kde nikdo z nás nevyhrál..."

Sny jsou jako tenisový míček, každý stojí za to, abych ho doběhla..

Přibližně 8 let aktivního hraní tenisu mě dovedlo k úvaze, že sny jsou jako tenisový míček, přičemž každý ten, který spadne na mou polovinu kurtu, stojí za to, abych ten krásně žlutě zbarvený míček doběhla a odehrála ho, ať už do kurtu protihráče či do „outu“. Zkrátka a jednoduše – opravdu každý stojí za to ho doběhnout a zjistit, jestli je sen splnitelný či nikoliv. Zahodíme-li snahu doběhnout míček, nebyl náš sen tak silný a přání si ho vyplnit tak intezivní. Pro splnění snu musíme udělat maximum a neříkejme si – nemám na to! Nepodaří-li se nám to jednou, nezahazujme tu šanci jít k našemu snu blíže, stačí trénovat a jednoho dne cíle dosáhneme :) ...

Milá rodino, přátelé, kamarádi, spolužáci, známí, všichni blízcí a i vy, kteří čtete tyto řádky, ale v neposlední řadě i vy, kteří je nečtete a zasloužíte si to...
Vám všem přeji kouzelné Vánoce, radostné prožití vánočních svátků plné klidu a úsměvů a v přicházejícím novém roce 2012 vám přeji v první řadě ten nejlepší vstup po boku svých nejmilejších. Během roku spoustu lásky, štěstíčka, vtipných a usměvavých chvil, úspěchů a především zdraví, které je to nejcennější a kterého si ceníme až tehdy, když si uvědomujeme, že není v pořádku, a proto si ho, prosím, važme. Mysleme na ty, kteří nás opustili, protože ač je nevidíme, jsou tu pořád s námi... nesmazatelně a hluboko v našich srdcích...
Jedna vánoční pro naladění do vánoční pohody.. - klikni/klikněte..

Mňamka :)

((: Předvánoční nálada prochází žaludkem :))

Zorbing :)

Když jsem se rozmýšlela, jaký dárek zvolit pro svou nejlepší přítelkyni, pro své největší zlatííí, pro svůj poklad, měla jsem hrozné dilema... Chtěla jsem originální dárek, který jí utkví navždy v paměti, a proto jsem zvolila zážitek v podobě adrenalinu :) ...

Kdo netuší, co zorbing je: Jedná se o jízdu z kopce ve velké průhledné kouli. Můžete mít jízdu pro jednoho "pasažéra", ale také i pro dva, což jsem zvolila já (podle mě si to člověk ve dvou více užije a zažije tak mnohem větší legraci) :) .. Rotujete v gigantické nafukovací bublině a hledíte na druhého, jaký stav zažívá a naopak. Věřte, že ty pohledy jsou nezapomenutelné, pokud nezavřete ze strachu oči :)) .. Úplně nejhorší pro mě byl první převrat, kdy jsem netušila, co bude... "Beznadějný křik", "čekání na konec"? Ani jedno z toho by vás nezachránilo a nač taky - jízdu si máte užívat a ne doufat v její konec :) .. Křik byl... ale vyvolaly ho motýlci v bříšku :))

Na zorbing jsme vyrazily 2 páry a vydali jsme se spolu s doprovodem a fotografem směr Boží Dar osudového dne 24. 9. 2011. Ačkoliv mi instruktor několikrát poradil, má vrozená GPSka, která je odjakživa chybná, bohužel opět zklamala. Ne že bych se mýlila z toho důvodu, že by instruktor měl sympatický hlas a měla potřebu mu opět a znova telefonovat, ale prostě ne a ne chápat, jakou cestu myslí :-) ..

Co je potřebné udělat k tomu, aby se zorbing uskutečnil? :)
1) Zakoupit voucher
2) Doufat v pěkné počasí
3) Domluvit se s instruktorem na konkrétním dni
4) Nadále doufat na pěkné, nejlépe slunečné počasí, které vás pozitivně naladí :) (Které nám osobně několikrát nevyšlo, takže desítky minut jsem provolala s panem instruktorem - domlouvání, ujišťování, rušení, domlouvání s holkama a domlouvání s instruktorem... Nakonec děkuji všem silám, že to vyšlo v tak krásný slunný den :).. Když to nevycházelo přes léto, tak proč ne v podzimní nádherný den, jenž byl krásnější jak ty letní :)..)
5) POJISTIT SE !! (myšleno v nadsázce) :)
6) Před jízdou se "seznámit" se zorbingovou koulí.
7) Být instruktorem upozorněni o správnosti zakšírování se v kouli.
8) NADECHNOUT SE!!
9) NEZAVÍRAT OČI A UŽÍVAT SI JÍZDU PLNÝMI DOUŠKY :)

Foto před jízdou:
Foto po jízdě:
Jak je na fotografiích značné, usmívaly jsme se jak před adrenalinovou jízdou, tak i po ní :) .. A upřímně řečeno - jízda mohla být klidně delší, požitek z ní bych jak ráda vstřebávala ještě nyní :) ..
Další fotografie o začátku, průběhu a ukončení zde - https://picasaweb.google.com/108771525999813212288/ZORBING

Pevně doufám, že tento zážitek splnil mou vizi :-) :-) :-)

Zorbing -> heslo pro letošní léto. A pro to následující? ->Zorbing byla pouhá příprava na Bungie Jumping, takže za pár měsíců hurá do větší bláznoviny :) ..

Neflákám se...

Ačkoliv na mém blogu nepublikuji žádné články, tak ano, neflákám se, jen prokrastinuji. Poprvé, když jsem si přečetla o prokrastinaci, znělo to jako nějaká nemoc, ale já takovým slovům říkám, že jsou sprostý. V mém případě se jedná o slova, kterým na první dojem nerozumím. Člověk musí rozšiřovat svou slovní zásobu a neustále se vzdělávat, to je asi úkol každého z nás, jenž nechce zůstat na jednom a tom samém místě XX let.
Prokrastinace pochází z latinského "pro crastinus", což znamená "patřící k zítřku". Projevuje se chorobným odkládáním povinností, a to až na dobu hrozící průšvihem. Mou první úvahou bylo, že sama sobě děkuji za to, že i přestože prokrastinuji, tak mi nehrozí průšvih... Ale teď mě napadá, že odkládám prevenci k zubnímu lékaři a než se tam dokopu (pokud už nyní není pozdě), tak mé prokrastinování skončí bolestně, s čímž už nyní počítám :-/ ...Takže se nejedná vlastně o odkládání povinnosti až na dobu hrozící průšvihem, ale leckdy i za ní. Takže průšvih nemusí jen nastat, ale již nastal (či v blízké budoucnosti nastane). Naše společnost je čím dál tím více orientována na výkon a lidé začínají být přetížení a zanedbávají své zdraví... Tím však nechci říct, že můj pohodový studentský život je přetížen. Do určité míry ano, ale kolikrát odkladatelýma, zkrátka nedůležitýma věcma. Ale co takhle ti, kteří ráno odchází do práce a vrací se večer, ne-li za pár dní? Kdyby bylo mnou, sankcionuji nedodržené preventivní prohlídky všeho druhu! Lidé nejsou schopni dokopat se k lékařům, zde hraje hlavní roli čas na úkor svého zdraví! Jsem si vědoma, že sankce v podobě zničeného, nenapravitelného zdraví, je tou největší sankcí s úrokem do konce života, ale proč tomu nepředejít?!! A jak, aby to bylo efektivní? :( ...

Jak si s námi hraje počasí :-)

• 1) ZEMĚTŘESENÍ
• 2) CCA 33 STUPŇOVÉ TEPLOTY
• 3) KROUPY O VELIKOSTI CCA 2-3 CM
• 4) NEKONEČNÝ DÉŠŤ

Ráno mě probudilo zemětřesení. Připadalo mi to, jako by spadl 100 kilový člověk z postele, což samozřejmě nespadl - "jen" se zatřásla Krajková, ale barák stojí :-) ... To se opakovalo i v průběhu dne...

Během dne bylo nedýchatelno, dusno, člověk vylezl z baráku a horkem se orosil. Pravé letní počasí ideální pro pobyt někde u vody :-) ...

Večer se zatáhlo a přišly kroupy, které měly přibližně 2-3 centimetry. Opravdu síla pro mé oči, které to ještě (nepočítaje Tv) neviděly :-) ... Přikládám foto:
A teď? Lije jako z konve, voda po silnici teče proudem, blesky na obloze... No já v tuhle chvíli někde stanovat, tak bych se zbláznila :) ...

M_o_m_e_n_t_k_a

Úsměv je neodmyslitelnou součástí mé osoby, ale od té doby, co život beru vážně, ho je čím dál tím méně, a proto jsem se rozhodla žít zase v těle blázna :-) ...

Každý by to měl vědět ...

Opravdová příhoda:

Na jednom grilování Lenka najednou omdlela a spadla. Bylo jí nabídnuto zavolat záchranku, ale ona každého ubezpečovala, že je jí dobře a že se jí jen udělalo špatně kvůli svým novým, nerozchozeným botám.

I přesto že byla bledá a chvěla se, pomohli jí očistit a posadili jí ke stolu s jídlem. Celý zbytek večera byla Lenka v klidu. Pozdě večer po grilování Lenky manžel nato všem zavolal a oznámil, že jeho manželka byla přece jen hospitalizována. O hodinu později náhle zemřela.

Při zahradní slavnosti totiž utrpěla mozkovou příhodu. Kdyby její přátelé věděli, jak se dají rozpoznat znaky mrtvice, mohla Lenka ještě žít!

Někteří lidé nezemřou hned, ale zůstanou odkázáni na pomoc druhých s vědomím, že jsou v beznadějné a bezvýchodné situaci. Trvá jen 1 minutu si toto přečíst!

Neurologové tvrdí, že pokud se pacient dostaví nejdéle do 3 hodin od příhody, může být zachráněný. Tvrdí, že trik je vtom nejen rozpoznat a správně diagnostikovat mrtvici, ale i dopravit pacienta do 3 hodin k lékaři, který může pomoci.

Jak rozpoznat mrtvici:

Nejlehčí metoda jak ji poznat, je komunikovat s postiženým takto:

1) poprosit ho, aby se zasmál – což zřejmě nebude schopen

2) poprosit ho, aby řekl jednoduchou větu – může mluvit nesrozumitelně a zmateně

3) poprosit ho, aby zvednul obě ruce – což mu nepůjde, anebo jen velmi těžko

4) poprosit ho, aby vyplázl jazyk – pokud je jazyk pokřivený a kroutí se ze strany na stranu,

je to znak mrtvice.

Pokud má postižený problém vykonat alespoň jeden ze shora vyjmenovaných kroků, je třeba ihned zavolat záchranku!

Jeden kardiolog tvrdí, že pokud každý člověk, který obdrží tento email a pošle ho dál alespoň dalším 10 lidem, si může být jistý, že bude zachráněn (i díky němu) alespoň jeden lidský život.

Denně nám přichází tolik otravných a nic neříkajících e-mailů, že bysme mohli aspoň jednou zaplnit síť něčím užitečným, co myslíte?

Inspiration by Majk ヅ

Zbabělí se před životem budou jen skrývat,
ti odvážní umí jakoukoliv realitu přijímat,
všem odvážným patří celý svět,
protože svým jednáním jsou o krok vpřed ヅ

Hrdina je pro mě každý obyčejný člověk,
co zachová si zdravý rozum v téhle dnešní době,
nosí úsměv na tváři a vztyčenou hlavu
a věří, že ty lepší časy jsou na obzoru ヅ

PŘIJĎTE NAVŠTÍVIT >>> HELL show vol. 2 <<< :-)
Btw: vol. 1 byla perfektní, takže stojí za to přijít :-)

Hell show 9. 4. 2011. YEAH!

Pořádající a hlavní aktéři večera: Shifty, Rush, Seerch, Sentex, Dj Jamal a Filip Kottek.

Místo: Devil Club Sokolov

Tak jak na mnoha akcích bývá pomalý rozjezd, tak na této hoši píchli balón plné zábavy hned na začátku, kdy se za housle postavil Filip Kottek a hned po něm se miku ujali Shifty s Rushem, později i Sentex se Seerchem. Rozproudili krev publika hned prvním trackem. Křik a potlesk po celý večer byl skutečně zasloužilý :)

Všichni nám ukázali svůj bomba style, Seerch zde pokřtil své album, Matheus a eLKa překvapili svou účastí a samo sebou i vstupem do Battlu (kde se jelo o ceny z TRUE shopu), a kterého se zúčastnili i dobrovolníci. Pro porotu bylo kolikrát těžké rozhodnout, tak hlasovalo publikum.

Aplaus a ruce hore patřily všem, byla to bezva show plná zábavy a hlavně účinkující věděli, jak dostat publikum! :-)

Poté následovala AfterParty a zapití perfektního a nejlíííp povedenýho večera! Po dlouhé době jsem narazila na super akci, DÍKY HOŠI!

Prof. fotografové večera: Týnnis, Scamp

(fotky budou k dostání později)

Btw: Checkujte jejich tracky na bandzone.cz

Podvečer naplněný RelaXem :)

Páteční podvečerní projížďka na kole do neznáma se sluchátkama na uších za příjemného počasí a následné pronásledování slunce, které se pomaloučku ztrácelo z jasné oblohy za kopce. Romantická projížďka, která se přeměnila v adrenalinovou bouři. Jedním slovem? PERFEKTNÍ :-) ...

Představte si, že stoupáte cca 3/4 hodiny stále do kopce a dostáváte se do neznáma, odbočíte do lesa a z poklidné jízdy se stane pravé žůžo - pařezy, šutry, mírné srázy, díry. Člověk v takové chvíli musí být maximálně ve střehu. Brzdy se mi zahřály natolik, že jsem měla obavy, abych v lese nepřenocovala :) ..

Opět po roce pořádná adrenalinová projížďka, i když jsem chvilkama měla hrůzostrašný pocit, že se z kopce nakláním a šourám nosem o zem :)) .. Dobře, to by bylo nad fyzické síly, ale popravdě řečeno jsem z většího kopce ještě v životě nepádila. Minulou sezónu jsem zažila pád, kterej mi otevřel oči a mysl, že stačí málo a může se stát "hodně". V posledních projížďkách jsem to měla na očích a jezdila s opatrností, ale pak to nestojí pořádně "za to".. Dnes jsem vypnula a v nohách byla taková síla, jakobych šlapala jen na plyn. Bylo to suprové a všechna negativní energie zůstala v nádherné přírodě. Povím vám - není nic krásnějšího a neznám lepší způsob odreagování než vyjezdit vše na kole!! :-) :-) :-) ... Uáááá, proto MILUJI LÉTO :) :-P ..


Stanovuji si další cíl/sen (a že já si je plním) - Vysoké Tatry mám částečně prochozené - nejbáječnější turistika, ale teď to tam CHCI projet na kole :-) ... Nebo do Švýcarska - jezdit po Alpách - OH MŮJ BOŽE :-) ...

Má opakující se noční můra

Zlé sny si člověk zpravidla pamatuje, alespoň u mě tomu tak je. Nikdy mě sny neobtěžovaly a neprobouzela jsem se během noci "jen tak" z klidného spánku, ale v posledních týdnech tomu bývá naopak..

Dnes jsem se opět probudila ve 3 hodiny ráno - mokrá, vyděšená a s otázkou "Co je vlastně realita?!".. Sen, jenž se mi zdál, naplnil mé pocity úzkostí a strachem. Tento opakující se sen (pro mě spíš noční můra) mi připadá velmi živá a pořád dokola s jedním a tím samým tématem. Pokaždé, když se z takového snu probudím, jsem smutná a nechybí málo k zaplavení očí slzami... Proč? Protože to, o čem/kom se mi sen zdá, je mi blízkým, nechci a nemohu bez té osůbky být..


Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak docházím k závěru, že nejspíš se po zkušenostech v realitě bojím natolik, že si strach nosívám i do snu, což mi přerušuje spánek, a to taky vysvětluje mou nespavost... Asi si pořídím indiánský vynález, aneb lapač zlých snů :)) .. Pomáhá vůbec? Jinak budu muset mít v posteli každý den nějakého bodyguarda, protože jsem schopná vraždit a zničit si ruce mlácením do zdi :-P

Všem přeji sladké noci a hlavně nikým a ničím nerušené klidný spánek :-)

Brutální :)

This is international, Big mega radio smasher!
I had the time of my Love. And I’ve never felt this way before. And I swear, this is true. And I owe it all to you!

Tento článek je věnován tomu, kterého z celého srdce MILUJU <3

Vzpomínám na naše první psaní, na naše první povídání v autobuse, na první nečekanou schůzku, kdy jsi mě spatřil z Charlieho a zavolal mi. Bylo odpoledne 4. října 2010 a ta chvíle se stala osudovou :-) ... S partou Tvých přátel jsme seděli u stolu a "jako VIP" hosti si dopřávali vodní dýmku. Přicházely další společné chvíle, jenž se mi vryly jak do paměti, tak do mého srdce <3

Podal jsi mi svou ruku - chytla jsem jí co nejpevněji dovedu,
dal jsi mi své srdce a já zjistila, že to mé už jiného nechce.
Každým dnem mě obohacuješ nepopsatelnými pocity lásky
a každé sebemenší trápení zaniklo, když ses v mém životě objevil TY.
Každou sekundu, minutku, hodiny, dny.... každý okamžik s Tebou prožívám tak, jako bych je žila v bláznivém ráji plné romantiky,
osud tomu odjakživa chtěl, a proto nám skřížil cesty a spojil nás dohromady.


Potřebuji cítit tlukot Tvého srdce, když Ti ležím na hrudi,
potřebuji cítit Tvé obejmutí, jak objímáš mě s chutí.

S Tebou všechny chvíle prožívám s úsměvem na líčkách,
s hřejícím pocitem na srdci a s rozzářenýma očičkama plných lásky :-* ..

Svými sladkými polibky mi spestřuješ dlouhé dny
a díky Tvé "maličkosti" uskutečňuji další mé sny.


Vždy jsem chtěla vracet čas, ale od té doby co znám Tebe, nechci vracet ani minutku zpět. Jediné co chci, je přečáteč každou minutku a hodinu blíž ke chvíli, kdy budu opět s Tebou :-* ..

MILUJI TĚ za to, že jsi a za to, jaký jsi - v mých očích jsi Rómeo, který mě vysvobodil ze začarovaného kruhu, za což Ti z celého srdce děkuji :-* ...
Děkuji Ti za to, že opětováváš mé city, že dáváš mi víc, než zasloužím si,
také za to, že ze své vlastní vůle pro mě děláš první a poslední...
...že miluješ mě a já Tebe a nechci jiného, protože s Tebou poznávám sedmé nebe a společně vzhůru ke hvězdám jdeme <3

Naše písnička, miláčku :-* <3
title="YouTube video player" src="http://www.youtube.com/embed/eMoMBFhMdDw" width="480" frameborder="0" height="390">

Slastná chvilka

Pro dlouhé probdělé noci mou oblíbenou, teď nejoblíbenější...